Výpočet BMI
Obezita je nejčastěji určována podle tzv. body mass indexu (BMI), který se vypočítá podle jednoduchého vzorce:
Otestuj se
Jde o chronické onemocnění vyžadující většinou celoživotní léčbu. V současnosti v ČR obezitou trpí pětina dospělé populace a téměř polovina žije s nadváhou. Jde o podceňované závažné metabolické onemocnění, které může vést k rozvoji těžkých komplikací, a dokonce i k předčasnému úmrtí. Obezita je celosvětovou pandemií.
Za normální hmotnost je považována hodnota BMI mezi 18,5 a 25. Většina populace mívá nadváhu, jejich BMI se pohybuje mezi 25 a 30. Jako obezita prvního stupně se označuje BMI 30 až 35, obezitu druhého stupně pak představuje hodnota 35 až 40. Pokud BMI přesáhne 40, jde o obezitu třetího stupně. Orientačním ukazatelem nadváhy a nezdravého rozložení tuku v těle je i obvod pasu: zpozornět by měli muži při obvodu pasu nad 102 cm a ženy při hodnotě nad 88 cm.
Obezita je nejčastěji určována podle tzv. body mass indexu (BMI), který se vypočítá podle jednoduchého vzorce:
Jsou li vaše hodnoty v pásmu nadváhy, rozhodující je pro Vás obvod pasu, který úzce souvicí s výskytem metabolických komplikací, jež vedou k častějším infarktům, mozkovým příhodám atd. Pas měříme v polovině vzdálenosti mezi horní hranou lopatky kosti kyčelní a posledním (spodním) žebrem.
Možná jste získali z nevhodných poznámek okolí pocit, že si za svoji hmotnost můžete sami. Pravda ovšem je, že ze 40 až 70 % je vaše hmotnost dána geneticky a jen zbylá část je na vás. I přesto je to dobrá zpráva! Znamená to, že můžeme mít svoji hmotnost zčásti pod kontrolou. Neexistuje něco jako ideální hmotnost vhodná pro všechny, neboť výslednou hmotnost ovlivňují i další faktory (věk, množství svalové hmoty, přidružená onemocnění atd.). Mějte tedy vždy rozumný cíl s ohledem na vaší startovací čáru a hlavně nezoufejte, pokud se vám nedaří. Překonejte nedůvěru a ostych a v případě potřeby se obraťte na lékaře, který je schopen vám kvalifikovaně pomoci.
Nepodceňujte psychiku. U jedinců trpících dlouhodobým stresem se zvyšuje riziko obezity, dost často totiž máme tendence svoje pocity „zajídat“. Támhle si zobnete kousek čokolády, jindy vynecháte cvičení či procházku. Postupně se propracujete k váze, kterou nechcete mít. Nemá smysl si vyčítat ojedinělé narušení režimu, ale pokud se opakuje, může to mít co dočinění právě s psychikou. I v tomto případě vám lékař dokáže pomoci. Ve spolupráci s psychologem můžete opět najít radost ve vyvážené a chutné stravě, pravidelném pohybu a péči o svou duši a tělo.
Jinou část mozku zapojujete, když přemýšlíte o tom, kolik potřebujete zhubnout, co budete jíst, nebo když hledáte vhodnou dietu. Rozhodujete se strategicky, jasně, podle plánu. Jenže! Ukázalo se, že vztah k jídlu a k hubnutí je komplikovanější. Podle odborníků máme totiž méně kontroly nad svými rozhodnutími, než si myslíme. V mozku totiž funguje něco jako termostat, který se snaží za všech okolností udržet nejvyšší dosaženou hmotnost. A pokud začneme ubírat jídlo a přidávat pohyb, tělo začne pracovat proti nám. Tělo vlastně nechce hubnout, chce přežít. Mozek při snaze o redukci hmotnosti tedy vyvolá prostřednictvím hormonů pocity většího hladu a chuti, a dokonce dovede zpomalit metabolismus. Vlastní tělo nám pak hubnutí maximálně ztěžuje. Může nastat až tzv. jojo efekt. Právě zmíněné biologické pochody velmi napomáhají k opětovnému nárůstu hmotnosti, vysvětlovat jojo efekt pouze obnovením starých návyků je proto velmi zavádějící. Chceme-li ovlivnit zmíněné biologické pochody, musíme sáhnout po lécích na hubnutí či se rozhodnout pro bariatricko-metabolickou operaci. Kombinací postupů zaměřených na změnu životního stylu se zásahem do biologických pochodů se výrazně zvýší šance na úspěšné zhubnutí.