„S nadváhou a obezitou jsem se potýkala už od dětství. Většina žen v naší rodině byla, jak se říká „krev a mléko“. Po druhém těhotenství se moje váha dostala až na 120–125 kilogramů. Následovalo zkoušení všemožných diet, ale vždycky nastal jo-jo efekt a váha šla ještě výše, než tomu bylo původně. Brzy se také dostavily zdravotní potíže. V mých 35 letech se moje váha vyšplhala ke 130 kilogramům a lékaři mi nasadili léky. To byl pro mě velký zlom, kdy jsem si uvědomila, že obezita není stav, ale nemoc. Rozhodla jsem se proto kontaktovat specializovaného lékaře. Díky spolupráci s ním se mi úspěšně podařilo zhubnout 70 kilogramů. S manželem jsme se navíc domluvili, že až se dostanu do lepší fyzické kondice, tak spolu vyrazíme na vrchol Sněžky. Musím přiznat, že když jsem tam skutečně stála, měla jsem dojetím slzy v očích. Byl to pro mě velmi silný okamžik, který mě utvrdil v tom, že se mi se snížením váhy otevřely zcela nové dveře. Kdybych jen věděla, jak bezproblémová pro mě pomoc lékaře bude, tak bych se nerozmýšlela tak dlouho a vyhledala bych ji mnohem dříve.“

„Obtíže s váhou se se mnou táhnou celý život už od dětství. Největší problémy ale nastaly v době, kdy jsem otěhotněla. Bylo mi 27 let a má váha dosahovala 90 kg. Zhruba na konci prvního trimestru však plodu přestalo bít srdíčko a potratila jsem. To mě srazilo na kolena, psychika dostala zabrat a také rozhozené hormony v těle vedly k tomu, že se má váha zvedla o dalších 30 kilogramů. Snažila jsem se proto všemožnými způsoby zhubnout, abych mohla mít miminko. Vždy se mi ale podařilo shodit maximálně pět deset kilogramů, ale pak se váha zastavila. Podařilo se mi však znovu otěhotnět a narodil se mi krásný a zdravý syn a později i dcera. Těhotenství ve spojení s obezitou s sebou přineslo ale další zdravotní komplikace. V tu chvíli jsem si uvědomila, že s tím musím něco dělat, protože chci být zdravá pro ty svoje děti. Tou dobou jsem vážila 120 kg, měla vysoký krevní tlak a sníženou funkci štítné žlázy. To byl okamžik, kdy jsem si uvědomila, že to není jen o stravě, ale že bych mohla být opravdu nemocná. Navštívila jsem proto lékaře a domluvila si první termín konzultace. Díky pomoci lékaře žiji úplně jiný život a opravdu doporučuji všem, aby ten krok udělali a nebáli se toho.“

„Jako problém jsem svá kila navíc začala vnímat především v pubertě. Chtěla jsem se hezky oblékat, působit přitažlivě, ale necítila jsem se ve svém těle komfortně. Rozhodla jsem se proto situaci řešit nejrůznějšími dietami a tipy výživových poradců. Podařilo se mi shodit pár kilo, vždy se však dostavil jo-jo efekt. Moje sebevědomí bylo na bodu mrazu, což se projevilo i v partnerském životě. Hlavním impulzem, proč jsem se obrátila na lékaře, bylo uvědomění si, že se nejedná jen o vizuální problém, ale že je obezita opravdu nemoc. Nemoc, která člověka omezuje v běžném životě, ať už co se pohybu týče nebo psychického rozpoložení a sebevědomí. A pak je tu samozřejmě hrozba zdravotních problémů, kterých jsem se vždycky bála. Díky spolupráci s lékařem jsem se nezbavila jenom kil, ale i obtíží, které z toho pramenily. Můžu si s dětmi vyběhnout na zahradu a cítím se ve svém těle dobře. Určitě to všem doporučuji. “

„Postupně jsem přibírala, až jsem se dostala na 140 kg. Hlavním důvodem mého zvýšení hmotnosti byly léky a následná zvýšená chuť k jídlu. Následně jsem vyzkoušela snad úplně všechny způsoby hubnutí včetně krabičkových diet či běhu na běžeckém pásu. Výrazným průlomem ovšem byla až léčba pomoci léků pod dohledem doktora. Nemohla jsem se na sebe už déle koukat, silnou motivací bylo moje zdraví a pak i můj vzhled, se kterým jsem nebyla spokojená. Chtěla jsem být schopnou matkou pro svého šestiletého syna, protože právě on a milující muž jsou mojí největší motivací. Podařilo se mi shodit přes 40 kg až na současných 100 kg. Díky léčbě se výrazně zlepšily také výsledky vyšetření krve, především hodnoty krevního cukru a cholesterolu.“

„Odmala jsem byl silnější po otci, miluji jídlo a často mě honila mlsná, takže jsem postupně přibíral, dokud jsem se nedostal na 130 kg. Byl jsem ale stále dostatečně pohyblivý, tak jsem svou hmotnost neřešil. Když jsem se poté rozhodl přestat kouřit, moje váha ještě skočila až na rekordních 151 kg. Netrpěl jsem žádnými závažnými projevy nemocí, ale vystrašil mě krevní obraz a případné riziko vzniku onemocnění. Také mě nebavilo funět po každém vystoupaném patře, být neustále unavený a nezvládat jakoukoliv fyzickou zátěž. Díky farmakologické léčbě a následné operaci žaludku jsem se dostal na současných 111 kg a pořád se mi daří měsíčně zhubnout o 1 kg. Mým hlavním cílem je být zdravý. Po úbytku váhy se cítím mnohem lépe, nebolí mě kolena, nezadýchávám se. Hmotnost, které chci dosáhnout, je 90 kg.“

„Přibrala jsem postupně během let. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu na hmotnost 150 kg. Namlouvala jsem si, že vážím přibližně kolem sta kil. Číslo na váze mi vyrazilo dech. Mým velkým přáním bylo otěhotnět, takže jsem se rozhodla pro zásadní změnu, ať to stojí, co to stojí. Při vyšetření u lékaře, jsem se ani nevešla do jeho židle v ordinaci. Můj manžel mě neunesl, nemohla jsem si dát nohu přes nohu a nejděsivějším okamžikem byl pro mě nákup oblečení, kde jsem si mnohokrát i pobrečela. Mým cílem bylo zhubnout na 90 kg. Vždy jsem nesnášela pohyb, nikdy jsem necvičila a teď si život bez sportu nedokážu představit. Podařilo se mi shodit polovinu váhy a nyní váha ukazuje 75 kg. Najednou si můžu koupit oblečení, jaké se mi líbí, bez obav si obléknout plavky a můj manžel mě unese.“

Motto: Věřit si, nepolevit a jít si za svým cílem.

„Odmala jsem miloval sport, byl jsem aktivním judistou. V pubertě jsem jedl za dva chlapy a už v maturitním ročníku jsem vážil 110 kg. Po svatbě jsem se díky výbornému jídlu od manželky a nočnímu vyjídání ledničky dostal až na 184 kg. Pak ale přišla doba, kdy jsem se ve společnosti necítil dobře, a přestal jsem stačit svým dětem, a tak jsem začal zkoušet různé diety. Výsledek byl pokaždé stejný – projevil se jojo efekt. Shodil jsem 10 kg a následně přibral 15. Jednoho dne jsem si po rozhovoru s kamarádkou, která je sestrou na specializovaném oddělení nemocnice, uvědomil, že takto to dál pokračovat nemůže a rozhodl jsem se pro změnu. Absolvoval jsem operaci žaludku. První týdny po operaci byly, co se stravovacího režimu týče, náročné: nejdříve jsem mohl měsíc jen tekutou stravu, poté dva měsíce stravu kašovitou. Po pěti dnech jsem ale mohl jít domů a výsledek stál za to. Zhubl jsem celkem 66 kg a nyní vážím 118 kg.“

Motto: Nestyďte se a odvažte se změnit svůj život pod odborným dohledem lékaře. První krok je nejdůležitější a snáze se dělá, pokud vás doprovodí někdo z rodiny. Já mám v rodině podporu úžasnou a jsem jim neskutečně vděčný!